VZHLED

​

Jindy usměvavý klučina, jindy zase tajemný jako temný hrad. Není nějaké překvapení, že bude záležet s kým má tu čest mluvit. Ale to je na rozebírání jinam. Asijské rysy se na něm přehlédnout nedají. Ani slepý bych si jich nemohl nevšimnout! Postavu má atleticky stavěnou, k čemuž mu pomáhá pohyb – hlavně běhání. Nemá ovšem zase nějak přehnané svaly, které by jednoho musely hned upoutat. K tomu můžeme započítat jeho výšku, se kterou se tyčí do 185 cm. A pokud ubere i tu plachost, kterou umí ve tváři vytvořit. Umí se zatvářit jako velký zlý vlk, který by někoho klidně stáhl z kůže. Ať už se tváří jako vlk nebo laň, tak hnědé oči jsou přímým oknem do jeho duše. A už jen z jeho pohledu si každý může přečíst, co právě Tian chce, aby viděli. A jako poslední to zarámují jeho tmavě hnědé vlasy, které mají trochu delší styl. Není úplně problém, aby si je sepnul do kratšího culíku, ale to jeden uvidí vzácně. Raději si je jen učeše a nějaké složité „tvary“ s tím nevymýšlí.

​

K jeho šatníku je dobré říct, že není vyloženě na nějak moc křiklavé barvy. Pokud na něm někdo vidí něco jiného jak pohodlnou košili či klasické triko s krátkým rukávem, nejspíše prohrál nějakou sázku. Nebo si z něj někdo udělal dobrý den, využil jeho nevyspalosti a připravil mu úplně jiné oblečení! K jeho stylu je tedy jasné, že na něm jeden neuvidí nějaké svetry a mikiny. Vystačí si s košilí, trikem a případně nějakou bundou. Ona i nějaká ta mikina se v šatníku najde, ale je to na tahání doma. K tomu pokaždé nosí džíny, v neformálních podmínkách – tedy doma se obejde s tepláky. A barvičky? Nejčastější je černá a bílá. Něco trochu víc barevného, v tmavých barvách, je poměrně vzácnost. Ale pár kousků třeba v tmavě červené barvě by se určitě našlo!

​

Nějaká speciální mateřská znaménka, tetování a nic tomu podobného na něm člověk nenajde. Sem tam na těle možná nějaké menší jizvy od nějakého hlubšího škrábance, který si odnesl z autonehody. Ale jinak nic extra. Kdo by měl tělo bez jediné jizvy? V tomhle jenom není nic speciálního.

MINULOST

​

Pravé rodiče tenhle chlapec neměl šanci nikdy poznat. A hlavně v té době, když byl ještě batole. Které teprve svět vidělo pár dní – jak by mohl mít šanci si zapamatovat matku nebo otce? Případně rovnou oba dva. To zkrátka nešlo. Ale vraťme se na začátek všeho…

​

Mladičká žena – Xian My, která to v životě neměla kdo ví jak lehké, už jenom kvůli tomu, co jí osud vše házel pod nohy. Jeden klacek za druhým. O prvního muže přišla kvůli špatnému srdci, které se v jejich rodině dědilo. Sotva dosáhl třiceti let a prodělal si několik infarktů. U toho posledního jej nezachránili včas a ona tak přišla o své světlo, o svůj střed vesmíru, který měla.

Nespočetně dnů a měsíců po svém muži truchlila. Přijít o někoho, s kým byla zasnoubená, byla zkrátka nehezká rána do srdce. Nepříjemná ztráta, která jí uhnala do depresí. Kvůli rodičům, spíše kvůli jejich donucení a obavám, jí začali vozit k psychologovi. Zprvu jim to vymlouvala a brala za zlé, že jí na takové místo nutí vůbec chodit. Nechtěla si nějaký problém připustit. Jenže co se nestalo? Na místě, které tak nesnášela, se setkala s mužem, který v ní zažehnul znovu pocit lásky. O to, jestli byl starší nebo mladší, se nestarala. Líbil se jí a už při prvním setkání si dokázali prohodit dost slov.
Lian Lan se tak pro Xian stal novým světlem v tomhle prokletém životě. Tentokrát byla ochotna nenechat jej si něčím vzít. I kdyby to znamenalo, že se má postavit samotné smrti – či skončit život, jenom aby s ním mohla být. V tomhle ohledu to sice nezní nejlépe, ale ona ze zoufalých činů byla schopna udělat zoufalá rozhodnutí. Od toho, ale pryč. Je to krajní možnost, ke které dou,fá že nebude muset dojít.

​

Liana si oblíbila, byla s ním šťastná a dost rychle takhle zapomněla na předchozí ztrátu. Minimálně se tím netrápila, i když na svého prvního ráda vzpomínala a doufala, že se teď už má dobře. A zrovna on, on by se nepřál, aby se kvůli jeho smrti trápila. Říkal jí to několikrát a byla si jistá, pokud se teď kouká. Tak může odpočívat s klidem. A další „věcička“, která jí udělala šťastnou, byla, když začala čekat Tiana. Pravda, sotva spolu byly dva roky. Ale když jeden věří na pravou lásku, tak proč by se něco mělo řešit? Hlavní je, když z toho oba dva měli radost.

Malej Tian se narodil na podzim, víc rysů pobral po otci, když se na něj jeden podíval. Ale hlavně už takhle byl plný života. Pár dní na světě a brebtal jako divej. Ani si nějak nepotrpěl na pláč, pokud nešlo o jídlo. Ale kvůli jídlu umí být náladový přece každý!

​

Přesuneme se o rok dopředu do období zimy. Rodinka si udělala menší výlet na venkov, k Lianovým známým, starému dobrému kamarádovi, se kterým se neviděl už nějaký pátek. Pozvání na oběd v období svátků. Problém nastal ovšem jenom co vyjížděli z města. Tian se kochal nějakou dobu krajinou z okna, jak se rychle budovy města měnily na přírodu, než nakonec i rychle usnul. Ve stejnou chvilku se jejich auto srazilo s protijedoucím, které jelo v protisměru. Kvůli vysoké rychlosti, kterou mladík řídil, útěku před policií a k tomu ledovka, která celou situaci vyřešila na něj, když mu zadní kola podjela. Vyhodila ho do protijedoucího auta. Čelní srážka ve vysoké rychlosti.

Lian sám nestihl nic dělat, strhnout volant, prudce brzdit… brzdná dráha byla prodloužená a stejně by to ničemu nepomohlo. Sám byl mrtev rovnou na místě kvůli vnitřnímu krvácení. Xian naopak pár dní o svůj život bojovala v nemocnici s vážným poraněním hlavy, ale sama nakonec všem zraněním podlehla ani ne den po incidentu. Ať doktoři dělali, co dělali, nepovedlo se jim zachránit ani ji. Tian měl jediné štěstí, že si z toho odnesl lehké poranění hlavy, poškození měkkých tkání u krku a pár modřin. Kvůli matčině přehnané starostlivosti snad desetkrát kontrolovala, jestli je Tian v autosedačce dobře umístěn a připoutaný. Takže ve finále přežil hlavně díky ní.

​

Problém nastal ve chvilce, kdy se malého Tiana měl ujmout někdo z rodinného kruhu. Ze strany jeho táty to nepřipadalo v úvahu. S rodiči dvakrát moc nevycházel a jen co se dozvěděli, že jejich syn měl někde potomka, tak o něj nejevili nějaký velký zájem. A z matčiny strany chtěla si malého vzít. Jenomže okolnosti kolem to nedovolovaly. Sama na tom nebyla už nejlépe a do toho měla starosti kolem svého manžela, který pomalu přicházel o svou sílu, protože bojoval s nemocí. Rvalo jí to srdce na kousky, když věděla, že jediného potomka, kterého jejich dcera měla, musejí nechat dát pryč. Aby zajistili, že se bude mít někde lépe, že se dostane do dobré rodiny, kde se o něj budou schopni postarat.

​

----

​

Umístit takhle malé dítě nebylo úplně složité. Dost rychle se dostal do pěstounské péče starších manželů, kteří věděli, jak se o tak malé dítě postarat. Tím se Tian dostal do něčích rukou, kde měl zajištěné minimální potřeby. Ale jak to už bývá, tak děti rostou a malej kluk, který teprve poznával svět, si tvořil nové zájmy, tak se objevil pár, který o něj projevil zájem, že by jej adoptoval. Pěstouni věděli moc dobře, že to jednou přijde, ale zároveň je mrzelo, že budou muset nechat tohohle kloučka jít, jestli si ho budou chtít vzít. Tian sice nevycházel tolik s ostatními dětmi, ale furt to bylo zlatíčko, které nemělo špatné úmysly. Wei si klučinu zamilovala už jen na pohled, k tomu ta tichá povaha a jistá opatrnost. I když to znamenalo, že bude chlapec potřebovat čas, aby si na ně zvykl, tak to byla ochotná podstoupit. Svého muže nemusela ani zdaleka přemlouvat. Ten si chlapce zamiloval také a byl schopný své ženě dát vše, co jí na očích viděl.

​

Tím se dostal do rodiny, kterou si vždycky přál. Trvalo mu pár měsíců, než jim úplně začal důvěřovat. Ale s trochou snahy z jejich strany i z jeho si k sobě našli cestičku dost rychle. Z tichého hocha najednou byla živá střela, kterou měl šanci málokdo vidět. Od té doby, co s nimi žil, se v chování i kolem dětí dost změnil. Našel si pár kamarádů, které měl rád, k tomu si našel zalíbení v astrologii, se kterou mu začal pomáhat táta. Sám jako malý se o ni trochu zajímal. Ale nějaký ten základ mohl předat jemu.

Pravda, občas narazil na nějakého rýpala, který si ho dobíral, protože je adoptovaný. Ale nebylo to něco, z čeho by si dělal vrásky. Byl rád, že má rodinu, milující rodinu, kterou ten hnidopich nejspíše ani neměl. Proto se jim kolikrát vysmíval do očí a… no nemálo krát to končilo hrubou výměnou slov a pár modřin. Ale co, kluci jsou prostě kluci.

​

Jeden kámen úrazu, který se mu do cesty postavil v patnácti letech, byl rozvod rodičů. Nikdy nechápal proč… jednu dobu si to vnucoval, že za to může on. Jenom z toho důvodu, že si vyčítají, jakou chybu udělali, když ho adoptovali a vzali si tak cizí dítě. Tohle trápení dlouho skrývat nedokázal a namísto hádek, které rodiče postupně stupňovali, se začali zase víc věnovat Tianovi. Až mu sami vysvětlili, že to, proč se tak hádají, není jeho chyba; on v tom měl jedinou roli – byl základ jejich rodiny, který je držel pohromadě. Jenomže už toho bylo moc a lidi dělají chyby, a jednu takovou udělala jeho matka. Tím ho ovšem ani jeden z nich nezatěžoval. Byla to tak trochu jejich věc a nechtěli další stres dávat na ramena jemu.

Z rozvodu nebyl nadšený. Nelíbilo se mu, když se táta odstěhoval… byl zvyklý, že budou vždycky všichni tři spolu. I když věděl, že za ním může kdykoliv přijet, že ho oba dva rodiče milují furt stejně. Zanechalo mu to někde v srdíčku bolavou ránu, která se pomalu stala jizvou. Není ovšem úplně vyloučené, že se nemůže tahle jizva zase znovu otevřít.

​

----

​

No a aktuální stav a dění. Je mu skoro osmnáct a furt se nějak motá ve stejných kruzích. Rozvod rodičů si k srdci už nějak extra nebral. Furt byl na jednu stranu rád, že on byl ten důvod, proč spolu tak dlouho vydrželi. I když se očividně navzájem nesnášeli? No, to je prostě něco, co mu asi nebylo souzené pochopit. Nějak dvakrát se tím ani netrápil. Měl vše, co si kdy přál. A víc tedy nepotřeboval.

​

Celá tahle spokojenost se proměnila v jeden den v noční můru – minimálně pro jeho rodiče. Odcházel ze školy nadšený, povedlo se mu získat stipendium na školu, kam se chtěl dostat, dřel se kvůli tomu jako kůň a když svého cíle dosáhl, tak jako malé nadšené dítě volal oběma svým rodičům. Ti kvůli tomuhle byli ochotní hodit nějakou svou nenávist stranou a radovat se z toho, že jejich dítě dosáhlo svého cíle. Alespoň z malé části. Domů jezdil pokaždé metrem. Bylo to pár zastávek a hlavně to byla i nejrychlejší cesta, jak se domů dostat. Za tu dobu tam potkal spoustu divných lidí i bláznů, kteří se snažili pod jedoucí soupravu skočit. Ke svému štěstí byl svědkem jenom nepovedených pokusů – až do dneška. Nebyl jediný, čí pohled skončil na ženě, která se chovala divně. O to víc byl nesvůj, když v její náruči viděl malé dítě. Takhle vypadalo jako novorozenec. Háček a rychlé jednání nastalo ve chvilce, když viděl, jak se přibližuje za stanovenou hranici, kde má stát. Přijíždějící metro, ona s dítětem stojící na kraji a čekala jenom na správný moment, kdy skočit. Z krátkých sekund se pro něj z tohohle stal zpomalený záběr. Bez přemýšlení se k ženě rozeběhl. Nepotřeboval vědět, proč to dělá, jaký má k tomu důvod. Jenom nechtěl vidět, jak hodlá vzít život dítěti, které si tohle nezaslouží. Nebyl ovšem jediný, kdo chtěl udělat to stejné. Ve stejný moment po ruce té ženy hrábl on a postarší muž. Blíž ke kolejišti byl Tian a kvůli ztrátě rovnováhy, když se žena lekla a snažila se jim oběma vytrhnout ze sevření, padl přímo pod jedoucí soupravu. Alespoň byl spokojený, když viděl, že zbylou silou, než se ženy pustil, jí odstrčil směrem od kolejiště a starší muž jí táhl ještě dál. Poslední pohled na dítě, které s ní padlo na zem, jej zahřál u srdce, že to malé si neodnese chybu svého rodiče.

AKCE & ZÁSLUHY

Yazhu Tian zemřel hrdinskou smrtí 2. Dřevo 2024 ve věku 18 let na následky zranění po srážce s vlakem, před nimiž zachránil jiný lidský život.