dráčata

Dráčata jsou základním pilířem, který umožňuje, aby Tianmo fungovalo tak, jak má – přestože energicky ho drží dračí bratři, jsou to jejich potomci, kdo pokračuje v odkazu, jenž byl drakům uložen na bedra. Je potřeba, aby se se svým údělem sžili, jak jenom je to možné, a pomáhali si navzájem – bez toho to koneckonců nikdy nešlo, nejde a nepůjde...

Zde se dozvíte vše, co je potřeba vědět o lung xue – dračí krvi.

základní informace

Dračí krví rozumíme jen a pouze potomka člověka a jednoho z devíti dračích bratrů. Dráče může být počato obvyklým způsobem, anebo může být výsledkem mentálního spojení (na základě silné, sdílené ambice s člověkem, k němuž má dračí bratr jakýmkoli způsobem blízko) – v takovém případě může mít dítě dračí krve biologicky i lidský otec. K oběma možnostem dochází pouze v případě, je-li si dračí bratr jistý, že člověk unese náhle stvořenou ratolest.

Dítě, které se takto narodí, je zdánlivě naprosto obyčejné a nikdy nemusí on ani jeho rodič vědět, že mu v žilách koluje něco magického. Všechno je pečlivě uzamčeno a není to schopno aktivace, dokud nedojde k činu, jenž může dráče dostat až na Tianmo – tím je smrt z ušlechtilého důvodu. Pokud dráče zemře při záchraně jiného života, jeho krev způsobí, že se po několika okamžicích znovu probudí – přímo před Tichou branou ve Sféře nebeských démonů, kam ho odnesl jeden z Qilinů.

K takovéto smrti musí dojít mezi třináctým a dvacátým rokem života. Jde o hranici, kdy je tělo schopné snést přeměnu do nesmrtelné bytosti – jsou výjimky v podobě o pár let mladších dětí, avšak o jejich osudu se dočtete o něco níže. Starší dračí krev i navzdory svému původu umírá jako obyčejný člověk.

Potomci dračí krve, kteří žijí mezi lidmi, si tyto geny přenáší z jedné generace na tu další, občas krev mlčí již několik staletí, avšak neředí se. Dva rody jiné dračí krve se nikdy nemohou plodně spojit, neexistuje tedy možnost paradoxu, v němž dítě má zároveň krev dvou nebo více dračích bratrů. Dráčata, která zemřela a dostala se na Tianmo, jsou neplodná.

počátek života na tianmu

Než si příslušník dračí krve vybere Cestu draka, kterou se rozhodně následovat, a než ovládne proměnu ve svého vnitřního draka, hovoříme o něm jako o takzvaném Dráčeti (ačkoli mnozí draci používají tento termín s náklonnosti i poté). Čerstvě usmrcený, anebo velice nerozhodný drak, je zpravidla neschopný proměny, jelikož ta přichází s narůstající magií. V takovém případě zůstává obvykle v chrámu svého předka, dokud si nevybere svou Cestu (bývá zvykem, že nemícháme pokoje následovníků a pouhých nerozhodných potomků), a poté tam buďto zůstane, pokud si vybere Cestu svého předka, anebo se přestěhuje do příslušného chrámu jeho zvolené Cesty.

Dráčaty zůstávají zpravidla děti, které zemřely příliš mladé na to, aby si patřičně vybraly Cestu draka. Čas od času se stane, že dojde k úmrtí dítka o něco mladšího, než je třináct let, a bývá to obvykle následkem přílišně měkkých srdcí Qilinů, kteří duše mrtvých dráčat sbírají. Obvykle si je bere na starost Quiniu, který je ve svém chrámu učí umění a radostným věcem, snažící se ze všech sil udržet jejich nevinnou dušičku neposkvrněnou zlem zvenčí. Těmto dětem není povoleno sestoupit z Tianma, jelikož jsou prakticky bezbranné a je velmi snadné je usmrtit. Aktuálně jsou nejzářnějšími (a jedinými) příklady Taotieho dvojčátka, Ming a Ping. Můžeme vám zaručit, že nepotkáte rozmazlovanější duši než jsou tyto. Stává se to jenom extrémně vzácně, avšak nic není nemožné...

vnitřní drak

Než je potomek Dračí krve schopen se proměnit do druhé podoby, musí v sobě nejprve svého draka nalézt. Jde o proces, jehož délku ovlivní každý jedinec sám. Kombinací studia své Cesty draka a meditací, k nimž vám může dopomoci váš dračí předek či mentor, musíte ve svém nitru najít odraz dračí krve – a vytáhnout ho na povrch. První proměna bude náhlá, a postup k ní bude určen adminy. Poté, co se postava poprvé promění, je jen na ní, aby si se svým drakem vytvořila pouto a naučila se s ním splynout – a tím na sebe i přijmout jeho podobu.

Drak se dědí krví – a odráží povahu svého dračího předka. Drak z krve Quinua bude rozpustilejší, Yaziho potomci budou maličko zápolit s horkokrevným drakem, Gonfu zase předává svým dětem introvertnějšího, klidnějšího draka. V tomhle ohledu záleží na krevní linii, z níž pocházíte, nikoli na Cestě draka, jakou si zvolíte. Barva Vašeho draka též záleží na barvách předka. Detaily, například odstín šupin, pohlaví draka či jeho přesnou povahu (která by však měla aspoň zčásti odrážet jeho předpoklady) však volí hráč sám.

BIXIHO DRAK

Drak, kterého zdědí potomci prvorozeného z bratrů, je velmi rozvážné stvoření a každý svůj pohyb má dokonale promyšlený – tedy si všichni potomci mohou být jistí, že se jejich drak ukáže v perfektní čas. Přestože navázat spojení s daným drakem nebude tak složité, jako u ostatních draků, stále by si Bixiho potomci měli pamatovat, že stvoření má svou vlastní hlavu, a především si potrpí na klid a respekt. Se špatným zacházením nebude váhat ani vteřinu, než se otočí a vydá se schovat hlouběji do nitra svého majitele.

Podoba draka je docela prostá, dlouhé tělo poseté šupinami v odstínech šedé. Dále má dva ostré bílé rohy posazené navrchu drakovy hlavy, od niž se až po špičku ocasu (zakončeného bílým střapcem) táhne stejně tak bílá hříva. Nohy jsou zakončeny bílými drápy a na drakově hřbetu najdete černé ostny, to vše doplněné o několik velkých šupin na zádech, které jsou velmi podobné těm na želvím krunýři, především stejně tak tvrdé.

CHIWENŮV DRAK

Potomci druhorozeného Dračího bratra se rozhodně mají v otázce draka na co těšit. Chiwenův drak je tvoření dramatické, urážlivé a přelétavé – představte si takový ten stereotyp o drakovi, který si hromadí své zlato. Přesně to můžete od tohoto draka očekávat. Objeví se vám velmi ochotně a ve velkém stylu, navíc se s vámi snaží komunikovat velmi brzy – emoční narážky od něj očekávejte už od samotného začátku.

Podoba draka nezaostává za jeho osobností. Přirozeně nemůžete čekat nic jiného, než zářivé, zlaté šupiny, které jsou ve slunečním světle stejně oslepující, jako Chiwenův chrám. Na vrcholku hlavy najdete pár rohů, které mohou mít barvu v rozmezí zlaté a sněhobílé. Stejný odstín potom má i veškerá rohovina na dračím těle – drápy i ostré hroty vedoucí po hřbetu. Ocas je zakončen bílým střapcem. Hřívu u něj obvykle nenajdete.

PULAŮV DRAK

Stejně jako samotný zvěstovatel katastrof by se dal označit za takový menší… možná trochu větší chaos, a tak i jeho potomci se budou potýkat právě s takovým drakem. Drak, kterého jeho potomci zdědí, je velmi zvědavé stvoření, které se nenechá dvakrát pobízet, aby se přišlo podívat na svého člověka. Zároveň si potrpí na pořádný sociální kontakt, tedy pokud by se draci se svým vnitřním drakem chtěli více sblížit, komunikace je rozhodně jedna z cest.

Vzhled draka je snem pro každého, kdo si potrpí na bílé barvě, neb jinou barvu na jeho těle nehledejte. Šupiny, hříva, dokonce i oči jsou čistě bílé a barevné prvky si tedy draci budou muset obstarat sami. Tělo stvoření je dlouhé a štíhlé, přičemž ocas je zrovna tak dlouhý jako samotné tělo. Má dva páry nohou a na každé noze jsou tři čistě bílé spáry. Na hlavě draka poté sedí paroží podobné tomu jelenímu. Od hlavy až ke špice ocasu se táhne čistě bílá srst, která na konci ocasu přechází do dlouhého střapce.

BI'ANŮV DRAK

Bi'anův drak je stvoření ledově klidné, ostatně jako jeho původce. Má vřelé srdce, ale vše dává najevo se stoickým postojem. Pokud máte nějaký problém, je tam pro vás – ale není tím, kdo vám bude radit, nýbrž tím, co se vás bude snažit nenápadně popostrčit k řešení. Má silný smysl pro spravedlnost a pokud se jeho nositel dopustí nepráví... budete si to žehlit velmi, velmi dlouho.

Vzhled draka koresponduje s jeho ledovým chováním. Šupiny mají širokou škálu barev, která se může pohybovat kdekoli mezi ocelovou šedí a ledovou modří. V kontrastu k těmto světlým barvám nese drak černou rohovinu, tedy drápy a růžky na hlavě, které jsou podstatně kratší, než u většiny ostatních draků. Po zádech se mu poté táhne pás černočerné hřívy, od hlavy až ke střapci na ocasu. Bi'anův drak je nejmenší a nejdrobnější ze všech draků.

TAOTIEHO DRAK

Drak zasvěcený léčitelství překypuje pozitivní energií, která z něho dělá snad jednoho z nejvíce přátelských vnitřních draků, které jakákoli duše může zdědit. On sám by byl ten poslední problém, který by nastal ve spojení s magickým stvořením, neb není tajemství, že se nedokáže ubránit vlastní zvědavosti a kolikrát svému majiteli připomene, že existuje v jeho nitru, i sám od sebe. I přesto však trvá, než si se svým majitelem dokáže vytvořit pevný vztah, které obě strany potřebují, aby se mohly přesunout k případné přeměně.

Zelené až nažloutlé tělo šupinatého stvoření je doplněné světle žlutou hřívou podobnou té lví, ze které na vrchu hlavy vyrůstají spletité jelení parohy. Světlá srst se poté táhne i na většině části drakova ocasu a končí stejně zbarveným střapcem. Přátelská tvář je z obou stran doplněna několika zelenými ostny. Stejně tak zelené jsou i drápy.

GONFŮV DRAK

Gonfu svým potomkům předá stejně introvertního draka, který se bude velmi ostýchat se více projevovat. Držitelé tak plachého zvířete budou muset sázet spíše na trpělivost než na vydupávání si respektu, které by celý vztah mohlo jen a pouze zhoršit – a mohlo by se stát, že by se drak bál svému majiteli objevit. Tedy lepší bude nechat draka, aby se začal projevovat sám, a první kroky přenechat hlavně jemu.

Vodní drak je stvoření ve všech odstínech modré. Je posetý šupinami, které se na světle lesknou, snad jako by byly stále mokré. Po stranách hlavy má dvě velké ploutve, spíše jako estetický prvek než pro funkčnost. Na vrchu hlavy jsou poté v husté hřívě, která může být zbarvena od bílé až po tmavě modrou, a která je tak dlouhá, že drakovi může častokrát překážet ve výhledu, usazené dvě dlouhá tykadla, která jsou na délku jako půlka vodního stvoření. Končetiny jsou zakončeny drápy v odstínech modré a mezi prsty má blanky vhodné pro plavání.

YAZIHO DRAK

Divoký, nespoutaný a s vlastní hlavou… Takhle by se dal popsat jak samotný dračí bratr, tak pak i jeho drak, kterého zdědí všichni jeho potomci. Stvoření schované v nitru svého majitele spíše nebude ustrašený uzlíček nebo mazlíček, který si nadšeně přiběhne pro pohlazení každou jednu chvíli (nicméně známe výjimky). Tedy všechny duše, které mají za předka právě Yaziho, si budou moct být jistí, že spojení se svým vnitřním drakem bude jedna velká výzva.

Drak se může chlubit tělem pokrytým šupinami v červených odstínech s dlouhou bílou hřívou, která se táhne od hlavy až ke konci špičatého ocasu. Bílé rohy poté zdobí drakovu hlavu, stejně jako řada ostnů táhnoucí se po drakových lícních kostech. Divoký vzhled stvoření doplňují černé oči, pod nimiž pod nosem vyrůstají dlouhé bílé vousy. Zadní a přední končetiny jsou doplněny čtyřmi prsty s několikacentimetrovými bílými spáry.

SUANNIHO DRAK

Na rozdíl od svého staršího bratra, Suanniho drak je sice bojovné povahy, avšak rozhodně ne unáhlený a horkokrevný. Je pevnou skálou rozumu, kterou může nabídnout svému nositeli. V těžkých situacích se můžete spolehnout na jeho chladnou hlavu, která vymýšlí strategii i v nejmenších aspektech života.

Vzhledově od něj můžete čekat šupiny ve škále mezi šedou a temně fialovou barvou. Většinou půjde o tmavší odstíny, vůči nimž kontrastují bělostné rohy a drápy, stejně tak pak hříva, táhnoucí se po hřbetu od krku až ke dlouhému střapci na jeho úplném konci. Suanniho drak je dost mohutný oproti ostatním.

QUINIŮV DRAK

Rozpustilý, lehkomyslný, čilý, cílevědomí a jemný drak, kterého si nesou Quiniovi potomci, je velmi příjemným společníkem, který je připravený vám pomoci, kdykoli je to v jeho silách. Často se snaží skrze emoce komunikovat se svým nositelem dávno před tím, než ho plně objeví. Má často dost dětsky nevinnou náturu a roztrhnul by se pro dobro a utěšení svého nositele.

Drak Quinia je drobnější tělesné stavby, po Bi'anovi nejmenší ze všech draků. Má šupiny vskutku jedinečné – nabělalé, jejichž konce hrají všemi odstíny duhy, v závislosti na to, jaké světlo na ně zrovna dopadá. Stříbrné rohy a drápy jsou doplněné i stříbřitou hřívou, která začíná až v půlce hřbetu a táhne se do konec ocasu, jenž je zakončený dlouhým střapcem.

dračí cesty

Když však už mluvíme o Cestách draků, od těch se pro Lung Xue odvíjejí jejich schopnosti. Každý drak má vlohy pro magii, ale je to jeho Cesta, co určitě, o kterou magii půjde. To jediné, co musíte pro následování cesty udělat, je sdělit své rozhodnutí Dračímu bratrovi, pod kterého spadá – on už vás přijde skrze krátký rituál, který se liší chrám od chrámu. Některé jsou rychlé a jemné, druhé o něco... náročnější, ovšem to už je na vašem rozmyšlení.

Nutno dodat, že změna Cesty je možná, ale jde o namáhavý a zdlouhavý proces, který má za následky určité... rozpolcení. Je tedy rozhodně lepší si vybrat napoprvé rozvážně a dobře. Nehledě na to, že někteří z Devíti mají tendence být při takovém přestupu lehce... dramatičtí.

Povolené maximum je jedna změna Cesty – při větším množství hrozí roztrhání duše do míry, která by ho mohla stát život či, v tom lepším případě, "jenom" příčetnost. Příkladem, který najdete na Tianmu, je Yaziho syn, Ju Long – ztrápená duše, která žije v chrámu svého otce, avšak ve svém vlastním světě, jelikož jeho duše byla nenávratně poškozena.

Více o cestách naleznete v sekci "Dračí cesty".

proměna

Obvykle Lung Xue najdete buďto v podobě lidské, anebo dračí. Po první proměně však sem tam nezvládnete proměnu zpět v člověka dotáhnout do konce, dokud nenačerpáte dost sil – mohou tak zůstat kupříkladu růžky, šupiny po různých částech těla, tesáky, drápy a podobně. Je jen na vás, jaká podoba je vám příjemnější, avšak většina draků shledává, že je jim po životě na zemi přeci jen maličko bližší podoba lidská, s pár drobnými dračími detaily, díky kterým nezapomínají, že přeci jen lidmi nejsou.

Co se týče dorozumívání se... magie, která jim koluje v žilách, dokáže zázraky i v tomto – po příchodu na Tianmo automaticky rozumí každému, s kým se zde setká. Váže je krev i osud, ještě aby ne! Pokud se však potomek Dračí krve vydá na cestu do Sféry víry a naděje, měl by s sebou mít někoho, kdo danému jazyku rozumí – zde už magie nepůsobí tak dobře. Bude stále rozumět svým druhům, nikterak však lidem.

proměna

Mezi Lung Xue nejsou pořádné genetické spřízněné vazby, avšak je spíše morálním pravidlem, že zkrátka nehledáte partnera mezi potomky stejného předka, jakého máte vy, přestože mezi sebou můžete mít generací a kolen, kolik chcete.

Draci jsou tvorové, kteří opravdové vztahy drží velmi dlouho – respektive až do konce života. Pokud si drak najde životního partnera, jde o spojení hluboké a velmi nerozbitné. Obvykle je jediným způsobem, jak byste takového svazku mohli zbavit, smrt jedné ze stran. Netřeba dodávat, že smrt partnera nese příslušník dračí krve neskutečně těžce a obvykle se přes ni nikdy nepřenese.

Majetnickost je věc, kterou u draků jistě mnozí očekávají – a tak není divu, že si hledají cestu, jak do světa tak trochu vykřičet, že člověk, po jehož boku kráčí, je vážně pouze jejich.

Prvním krokem k něčemu takovému je kousnutí, které sice neznamená „napořád“, nicméně mu je velice blízko. Může být naprosto kdekoli na těle, ovšem nejčastěji jde o zadní stranu krku, která je přeci jenom jedním z nejzranitelnějších míst na těle draka – jde o symbolismus pro naprostou důvěru. Nemá to však efekt pouze vizuální, nýbrž i čichový – pach obou se smísí dohromady a dává všem okolo najevo, že to poslední, co máte u daného draka zkoušet, je se mu jakkoli dvořit. Toto kousnutí lze vzít zpátky, však jde o proces velmi bolestivý – jak fyzicky, tak psychicky.

Následně můžete stvrdit, že vaše drahá polovička je skutečně vaším navždy, tím, že si s ní necháte svázat osud. Je to přesně tak, jak to zní. Jistě vás nepřekvapí, že hlavním aktérem je zde Pulao – nicméně je zapotřebí i dračích předků obou stran, aby se tohoto splétání zúčastnili. Kromě osudů je tím svázána i samotná duše – a ruku na srdce, je obvyklou praktikou, že se tento rituál bere jako taková svatba. A ano, touží-li po tom obě srdce, svatba se vším všudy. Po svázání jste tak trochu doslova jako jeden. Můžete vzájemně cítit emoce toho druhého... a po troše práce s tímto poutem možná i pár dalších věcí.

Přijít o někoho, s nímž jste svázaný, je jako přijít o část sebe. Mnozí to berou jako konec vlastního života – smutný fakt je, že doslovně, jelikož přestože na Tianmu zemřít nelze, jde si najít způsob v lidském světě. Dračí krev přeci po příchodu do Sféry nebeských démonů vyhazují svou duši na nebesa – mnozí tak věří tomu, že se mezi hvězdami mohou se svou spřízněnou duší znovu setkat a už nikdy se znovu nerozdělit.