I přes jeho handicap se s tím vším naučil žít. Bez ohledu na to je chodící člověk, který předává rád pozitivní náladu dál. Není ten typ člověka, který by se musel litovat kvůli vlastním problémům. Ty vlastně staví na úplně druhou kolej a nevšímá si jich. Nebo je řeší, až na poslední chvilku. V tom je hold trochu paličák. Pokud by šlo o trable kde si má vybírat mezi životem a smrtí, tak to bude brát vážně. Ale jinak? Musel by mu člověk vymluvil doslova díru do hlavy. Je jenom lepší ho trochu poznat a vědět, že nestojí o zbytečné starání. Nechce se úplně cítit jako nemohoucí. Samotnému mu to nedělá dobře. Přijde si pak vážně omezený svou vadou a není mu to ani trochu příjemné. Nerad dává za pravdu všem kolem, že na některé věci prostě nemá. S radostí dokazuje vždy opak.

Zixin je hlavně společenský člověk. Nedokáže si život bez společnosti pořádně ani představit. Dost pravděpodobně za to může výchova. Už odjakživa je zvyklej, že s ním stále někdo je. Jako malému se mu věnoval táta a ve škole měl furt po ruce někoho. Tudíž neměl o zábavu nikdy nouze. Je vlastně lepší že ho takhle naučili být sociálním tvorečkem. Nerad si to přiznává, ale kolikrát mu to zachránilo kůži. Pokud se s ním tedy někdo začne bavit (a je opravdu jedno jestli ho zná nebo ne), měl by se připravit na ukecané stvoření, které mu bude klást jak hromadu otázek, tak vždycky najde nějaké téma k rozhovoru.

Co se mu nemůže zapřít je jeho postavení k upřímnosti samotné. I přes svou milost k ostatním neumí zavřít zobák v čas. Občas možná omylem, jindy úmyslně nechá ven vyjít krutou pravdu kterou ví nebo si myslí. To je asi tak trochu nevýhoda… něco u takového společenského tvora může být zrádná vlastnost. V některých případech se dá takového chování cenit. Občas ta pravda je potřeba, ale pak jsou situace kdy by se tohle pako mohl naučit držet jazyk za zuby.

Nikdo nemůže být doslova dokonalé stvoření. Zix už má problém s upřímností a k tomu musí mít i pár dalších. Co by to jinak bylo za život? Upřímnost jsme si už shrnuli. Jako další věc je tady jeho bláznivost a přistup k věcem. Jeden by čekal, že se bude držet trochu stranou. Však vidí sotva minimum! Jenomže to by nesměl žít trochu andrenalinem. Každý člověk ho v životě trochu potřebuje. No a tady by si ho někdo rád dopřával klidně víc, než je zdrávo. Nebojí se do čehokoliv vrhnout rovnou po hlavě. Je pro každou srandu i nebezpečí. Tudíž by bylo docela dobré řešení si na něj pořídit vodítko. Nebo nějakého hlídacího psa, kterej mu vše nedovolí.

Kvůli ztrátě zraku si nemohl najít nějakého koníčka jako čtení. Namísto toho je milovníkem hudby. Dá se říct, že nemá hudební sluch k zahození. Je to taky jedna z věcí, u které ten zrak prostě nepotřebuje. U ní je hlavní hlavně sluch. A v případě hry na nástroje hmat. Kvůli své radosti se naučil hrát na klavír. Námitka toho, že nevidí na noty je sice pěkná, ale podle sluchu se dá hrát taky. A tím že se naučil podle tónu poznávat noty? Nedělá mu problém něco zahrát. Kolikrát si vymýšlí spíše své melodie, které si udržuje pouze ve své hlavě. Ale už kvůli tomu se cítí o něco lépe. Nemusí slepě hrát co by mohl vidět na notách. Tím se naučil také vyjadřovat své emoce. Občas má problém něco vyjádřit slovy. A pokud člověk rozumí trochu melodii, aby si dokázal sám doplnit  co má asi naznačovat. Dokáže číst v Zixinovi poměrně snadno.