Jak už to, tak u asijských rodin bývá zvykem, i zde byl na Eunsun kladen tlak k co nejlepším výsledkům už od útlého věku. K jejich smůle ale Eunsun nikdy k nějakému akademickému cíli nepřilnula. Měla jisté nadání na jazyky – aby ne, když musela ovládat alespoň tři, ale ostatní předměty v Eunsun životě prostě jen existovaly. Sice nebyla hloupá, ale neměla chuť se učit, takže vlastně na to, že to více méně flákala, dařilo se jí ve škole průměrně.  

Ostatně ona sama svůj život především zasvěcovala právě tanci, na který talent. Ještě, než začala chodit, tak kdykoliv se doma rozezněly tóny jakékoliv hudby, Eunsun byste právě našli někde poblíž přehrávače, jak vesele pokyvuje hlavou a tělem vlní do rytmu. Takže rodiče, ač lehce zklamaní, že z ní nebude žádný ukázkový student, jí v tomto koníčku podporovali a hned jí přihlašovaly do všelijakých kroužků a kurzů, kde by svůj talent mohla zdokonalit. 

Eunsun se nejprve věnovala baletu, u kterého vydržela pár let, než si uvědomila, že to není zrovna ten druh tance, co by jí naplňoval. Podobně jako byla ona veselá, i ona se spíše vyžívala v trochu víc živelné muzice, takže pomalu sklouzávala k tancům moderním. Když pak kolem jedenácti let poprvé viděla hudební videoklip jedné korejské popové skupiny, úplně tomu propadla. A právě v ten moment se v její hlavě začal rodit její životní sen. Stát se choreografkou a tanečnicí pro nějakou takovou skupinu. Nechtěla být vyloženě idol, nemyslela si, že by na to měla hlas, ale tančit s nimi? To bylo něco jiného. A tak započal její tvrdý trénink.  

Trvalo to pár let, než si jí po pár nevydařených konkurzech konečně někdo všiml. Oslavila právě svých 19 let, když jí přišla oficiální pozvánka do Seoulu, aby se zúčastnila druhého kola konkurzu. Pro Sunny to byl jeden z nejradostnějších momentů. Rodiče byli pyšní a okamžitě jí koupili letenku. Stačilo počkat týden a její sen se konečně stane skutečností. Nejdřív samozřejmě musí uspět, ale to už byly problémy budoucí Eunsun. Osud tomu však chtěl jinak. S přáteli se rozhodla udělat malou oslavu na pláži. Grilování, surfování, beach volleybal... Nechybělo nic. Perfektní den narušil až moment v pozdním odpoledni, když se v partě rozhodli si jít zaplavat. Nebylo na tom nic zvláštního, koneckonců, tohle už dělali tolikrát. Co hrozného by se mohlo stát?  

Seběhlo se to strašně rychle, v jeden moment všude zněla ozvěna smíchu, v další moment už to bylo zmatené pokřikování a vyděšené volání. Jedna z vln smetla Holly, jednu ze spolužaček Eunsun a ta zmizela pod vodou. Všichni začali panikařit, několik z nich začalo plavat ke břehu, ale Eunsun zůstala ve vodě a snažila se Holly najít. Byl to zmatek, ale nakonec se jí podařilo zahlédnout. Eunsun na nic nečekala, skočila na její záchranu. Po chvilce boje se jí podařilo Holly zachytit a vytáhnout nad hladinu, jenže proud byl příliš silný, V závěsu za ní pokřikovali další, tak se jen Eunsun vší silou otočila a Holly strčila směrem k někomu, kdo stál nejblíže. Přes vodu v očích ani neviděla, kdo to byl. Jediné, co slyšela, bylo volání jejího jména, zatímco se další, silnější vlna opřela do jejích zad a stáhla pod vodu jí. Bohužel pro Eunsun, na její pomoc nikdo nepřišel. Pokud se někdo snažil, tak to bylo marné. Eunsun nalezli utonulou o několik hodin později, když jí vyvrhlo moře o pár kilometrů dál.