Song Bao pochází z rodiny, kde pouta mezi lidmi často nevydržela tlak tradic, očekávání a mlčenlivých zklamání. Jeho otec, Song Jinhai, byl vychován bez otce – svého vlastního nikdy nepoznal. Vždy se o něm mluvilo jen krátce, vágně, jako o muži, který možná odešel, možná se nikdy nezajímal, možná ani nevěděl, že někoho zplodil. Tato nejistota v něm zakořenila hluboko a vyrostla v neústupnost, přísnost a přesvědčení, že slabost je příčinou všeho selhání. Jinhai věří v kázeň, čest a sílu – hodnoty, které vyznává s téměř až násilnou zarputilostí. Bao nikdy nesplňoval jeho představy o „správném“ synovi – nejen svou citlivostí, ale i tím, kým je. Otcova neochota přijmout jeho orientaci, jeho styl, jeho duši, vytvořila mezi nimi propast, kterou ani roky nedokázaly překonat.

 Jeho matka, Song Eun-Ji, původem z Koreje, téměř průsvitná vedle svého muže. Její láska k dětem byla skutečná, ale tichá, neschopná postavit se jako štít. Eun-Ji nebyla zlá – jen slabá. Po svatbě přerušila vztahy se svou rodinou, která odmítala její volbu. Její dětství a rodinné zázemí zmizelo v mlze, a s ním i jakákoli možnost obrátit se s něčím na blízké. Bao a jeho sestra tak vyrůstali v prostředí, kde na ně nikdo netlačil s láskou, jen s očekáváním. A přesto našli útočiště jeden v druhém. 

 Song Lian, Baoova mladší sestra, je mu v mnohém podobná – od nespoutaného stylu po výstřední povahu. Z jejich dvojice byla vždy ta divočejší, nahlas se smějící, rychle reagující, neústupná. Ale vždycky běžela za svým bratrem, když bylo zle. On ji chránil, ona v něm viděla bezpečí, které doma jinak chybělo. Společně si vytvořili svět, v němž platila jiná pravidla – jejich vlastní. I když se hádali, nikdy nezapomněli, že jeden bez druhého by byli v tom domě ztracení.

 Bao nikdy osobně nepoznal svého dědečka, Yaziho. Ani Jinhai ne – byl jen jménem v rodinné historii, neurčitým stínem, který nikdy nedoprovázel jejich životy. V očích rodiny působil jako zmizelý muž, snad nezodpovědný, snad nechtěný. A přesto se v mužích jejich linie předává něco tvrdého, neústupného, divokého. Bao to cítil v otcově pohledu, v jeho neústupnosti. Netušil však, že Yazi byl ve skutečnosti jedním z dračích bratrů – mýtických ochránců země, jejichž potomci nesou nejen jeho krev, ale i stopu jeho osudu. Jeho hrdost, bojovnost i výbušná energie se přenášejí dál, nevědomě.