Jeho matka, původem z Koreje, ale s kořeny sahajícími primárně do Číny, byla nositelkou dračí krve pátého z devíti synů - Taotie - a její jméno, Eun-Sun, můžeme volně přeložit jako 'půvabná a laskavá'.

Tato žena kolem sebe vždy měla přirozeně čistou, až ryzí auru a nikdy neváhala podat pomocnou ruku lidem v nesnázích. Ani těžká nemoc, která u ní propukla hned po narození jediného syna, a sužovala ji dlouhá léta, tu skutečnost do jejího posledního výdechu nezměnila.

​

Otec - Seok, svého syna i manželku hluboce miloval, a dokud to stav Myunovy matky dovoloval, hodně cestovali. Všechno krásné ale jednou končí a nic netrvá věčně, stav Eun-Sun se začal před čtrnáctými narozeninami Myuna rapidně zhoršovat a posledního půl roku jeho matka strávila v nemocnici, kde ještě podstupovala nějaké procedury – ovšem hlavně byla dopována léky proti bolestem, šanci na vyléčení již od začátku měla prakticky nulovou. Jak tedy cítila, že se neúprosně blíží její konec, odmítla v nemocnici zůstat a po větě: ''Buď mě pustíte domů a nebo se tam dostanu sama, klidně po čtyřech." nakonec zemřela doma o necelý týden později.

Tehdy nastal bod zlomu a z milujícího otce, jenž udělal pro svou rodinu první i poslední, se stal strach nahánějící muž plný zármutku a vzteku, který si vybíjel na nikom jiném než Myunovi. Kladl mu za vinu matčinu smrt a neopomněl toto svému synovi vmetat do tváře pokaždé, co jej spatřil. Do této chvíle neměl Myun nejmenší tušení, že se jejich vztah obrátí o sto osmdesát stupňů a že místo toho, aby stáli při sobě, se stane přesný opak.