vzhled

V Kaiovi se smísil západ s východem a jde to na něm poznat. Je mnohem mohutnější a vyšší postavy, než je v Japonsku běžné; dva metry sice zatím nepřekročil, ale daleko k tomu nemá. Kromě toho mu začalo poměrně brzy rašit strniště, díky kterému působí starší, než doopravdy je (dokud neotevře pusu). Barva jeho vlasů by se dala popsat jako tmavě hnědá, kdy u kořínků působí až černě a naopak u konečků na slunci prosvítá zrzavá. Obvykle je nosí svázané v culíku a rozpuštěné mu jsou něco málo pod ramena. Co se očí týče, jejich barva by se dala připodobnit k zelenému čaji – základem je zelená, ve které se však mísí medově zlatá.

Počínaje asi patnáctým rokem začalo jeho tělo postupně zdobit tetování, které ho nakonec mělo pokrývat úplně celého kromě obličeje, což ovšem z pochopitelných důvodů nestihl. Přes záda se mu tak táhnou dva dlouzí draci, černý a červený, jejichž těla se proplétají a hlavy končí na ramenou. Doplňují je vzory vody, pavoučích lilií, koi kaprů, tygrů a podobných motivů. Mezi klíčními kostmi se pak skví velká maska oniho na rudém měsíci omotaná hady vinoucími se přes žebra mezi liškami, démony a obličeji geish. Na pravém stehnu se mu vine devítiocasá kitsune, jejíž ocasy končí až na jeho zadní straně. Všechna tetování jsou pouze černo-červená a jsou vyvedena stylem, kdy je větší část kůže zakrytá černou a v té jsou vynechána nebo červeně vyplněna volná místa tvořící všechny obrazce.

Tetování narušuje klikatá a rozlehlá jizva připomínající blesky – její tenké zubaté linie začínají na klíční kosti (mezi oniho rohy), zasahují krk, táhnou se dolů k břichu a přes žebra zasahují lehce i do zad, skoro jako kdyby ho jizvy objímaly. Kromě toho mu chybí špička levého malíčku.

povaha

Kai je tím člověkem, který kolem sebe šíří dobrou náladu a energii, přestože na to na první pohled nemusí úplně vypadat. Jeho výška a mohutnost vzbuzují respekt a Kai si to uvědomuje, přesto toho nerad využívá, ačkoliv to pro něj byla v dosavadním životě velká výhoda. V místnosti je ho plno, ale ne proto, že by se o to kdovíjak pokoušel. Je dobrým posluchačem, ale i vypravěčem a moc rád vtipkuje. Jeho smysl pro humor by někdo možná nazval až hloupým, což současně kontrastuje s tím, že jindy umí být černý jako bota. Humor je ostatně tím, čím se vyrovnává s těžkými situacemi. Velmi nerad ostatní zatěžuje svými problémy a potížemi, proto ho málokdy uslyšíte stěžovat si nebo snad žádat o pomoc; vštípil si, že musí být schopen se o sebe postarat sám a že to on je ten, od koho se očekává, že bude dělat oporu ostatním. Byl nucen dospět dost brzy, ale prožitá traumata jako kdyby se na něm nijak nepodepsala. Což je samozřejmě lež, podepsala, nicméně jak je pro něj obvyklé, nemá ve zvyku se s podobnými věcmi svěřovat. Je velmi loajální a věrný a pro ty, koho má rád či miluje, by bojoval třeba s celým světem. Nerozčílí se snadno, ovšem jedna z věcí, co ho rozzlobí spolehlivě, je právě hrozící nebezpečí či ublížení jeho blízkým; v takovém případě je schopen vidět rudě a lámat kosti. Má docela v lásce alkohol a je jeho zdatným poživatelem.

minulost

Kai se narodil jako nemanželský potomek vůdci klanu Serizawa Shigeo a společnici Josephine MacAllistair. Klan Serizawa dlouhá léta náležel k yakuze a nejinak tomu je i dnes. Shigeo tak zastával poměrně významnou funkci v jednom z jejích hlavních syndikátů a měl pod palcem dohled nad gangy v několika oblastech. Jeho dohodnuté manželství bylo asi tak šťastné, jak za daných okolností být mohlo, přesto by se dalo říci, že ji měl docela rád a ona zase jeho, svým vlastním trochu pokrouceným způsobem.

​

Po jedné z hádek s Junko se Shigeo rozhodl navštívit jeden z podniků, který jeho klan spravoval. Pod světly červených luceren tak poznal Josephine, sladkou a exotickou Josephine, která mu učarovala. Láskou bychom to nejspíše nazvat nemohli, nicméně i tak po první návštěvě následovala druhá a pak třetí a další a další… Shigeova posedlost touto západní kráskou brzy dostala jméno – Kai. Jeho existenci přirozeně tajil, jenže současně nechtěl, aby vyrůstal v nevěstinci, byť luxusním, a proto Josephine a malému Kaiovi pořídil byt a posílal jí peníze na živobytí, přičemž se jí pokoušel taháním za nitky zařídit jinou práci.

​

Deset let to takhle fungovalo, deset docela hezkých let. Dokud Junko nepojala podezření – čím byla totiž starší, tím panovačnější a podezřívavější se stávala. Jakožto manželka vůdce klanu sice neměla zdaleka takovou moc, avšak peníze ano a určitý vliv též, a tak si mohla bez problémů dovolit zaplatit někoho, kdo by jí přesně zjistil, jak se věci mají. Zanedlouho přesně věděla, kdo, co a kde. Rozlícená, žárlivá a plná nenávisti vůči nějaké špinavé cizince nařídila její vraždu. V malém Kaiovi však jednak viděla svého muže, jednak ani ona neměla to srdce ho nechat odpravit vzhledem k tomu, že on za nic nemohl. Chtěla potrestat svého muže, což se jí povedlo, a při následné konfrontaci se Shigeem svolila, aby Kaie vzali k sobě. Pochopitelně ho nechtěla mít příliš na očích, což malému Kaiovi, který byl v desíti letech svědkem vraždy své matky, nedávalo vůbec smysl a zapříčinilo to, že se několik let stranil prakticky všem. Zároveň také nemohl nést jméno klanu, a tak byl známý jako Shigeův chráněnec, ačkoliv v něm jeho podobu všichni viděli.

​

Kai byl první roky po matčině vraždě zamlklý a stažený do sebe. Věnoval se umění a často se plížil ven z rodinné rezidence, kde se nejednou zapletl do pochybných podniků. Shigeo v něm rozpoznal potenciál a dal mu šanci stát se plnohodnotnými členem syndikátu, když už ne klanu Serizawa. A Kai se osvědčil. Byl šikovný a čím víc rostl, tím víc se projevovaly výhody stavby jeho těla, kdy byl větší než většina jeho vrstevníků. Učil se sice nějakým těm bojovým uměním a docela slušně se naučil ohánět také s nožem, nicméně nejvíc ze všeho mu nakonec učarovala tetování typická pro yakuzu. Začal je sbírat docela brzy a byť to byl poměrně bolestivý proces, ve výsledku ho to jen zocelilo. Začal se učit s jehlou i tatérským strojkem, a protože mu to vážně šlo, Shigeo mu dovolil se realizovat i v tomto ohledu, ačkoliv pro to samozřejmě musel Kai něco udělat – účastnit se dalších podniků klanu a tím spadnout hlouběji do spirály yakuzy.

​

Kai se nikdy vyloženě nevyžíval v ubližování lidem, ať už psychicky nebo fyzicky. Jednoduše neznal nic jiného a byl to pro něj normální život. V podstatě asi právě díky tomu byl schopen odhlédnout od traumat a nesklouznout do sebedestruktivního cyklu. Kromě toho tu byla malá Mae, kterou si brzy velmi oblíbil. I přes nelibost Junko se k ní vždycky nějak připlížil a nosil jí dárečky – ať už něco na zub nebo třeba roztomilé plyšáky. Mae ho zbožňovala, na rozdíl od Isamuho, prvorozeného syna a dědice klanu. Ten se ke Kaiovi choval vždy chladně a povýšeně, i když ne přímo s odporem.

​

Ten osudný den nastal během „rodinného“ výletu na venkov. Kai se ho účastnil nikoliv jako rodina, nýbrž v podstatě jako ochranka, navenek ovšem stále jako chráněnec klanu a neoficiální adoptivní syn jeho hlavy. Součástí vily byl také rozlehlý pozemek a na něj navazující lesík a louky. Mae po zahradě běhala a hrála si se svým psem Gorouem, jenže vtom v dálce zahřmělo a Gorou se polekal a utekl pryč. Kdyby byli doma, asi by utekl do domu, jenže v neznámém prostředí nevěděl, kde hledat bezpečí. Mae se rozběhla za ním a než někomu došlo, že nehodlá zastavit, zmizela v lese. Kai se mezi prvními vydal za ní, jak nejrychleji mohl, aby ji našel a dovedl zpátky, jenže mezitím se rozpršelo. Když ji konečně na kraji lesíku našel, byla promoklá na kost. Gorou se krčil uprostřed louky, a když znovu zahřmělo, přilepil se k zemi ještě těsněji. Kai věděl, že kdyby nechal Mae vylézt z lesíku na velkou placatou plochu, vystavil by ji nebezpečí a že mezi množstvím vysokých stromů bude ve větším bezpečí, než kdyby trčela do výšky na louce. Přikázal jí proto, ať zůstane na místě, že pro jejího psa půjde. Kdyby nešel, šla by sama, a to jednoduše nemohl dopustit.

​

Byl schopen doběhnout až k vystrašenému zvířeti a vzít ho do náruče. Rozběhl se zase zpátky do relativního bezpečí, jenže už to nestihl. Zastavil se uprostřed kroku, hlasitá rána ho během setiny sekundy ohlušila, ostrý jas oslepil a vzápětí se dostavila bolest. A pak… Prázdnota.