povaha

Hyun-woo už odmalička nebyl zrovna nadšený ze společnosti. A společnost z něho, nebudeme si lhát. Vždy byl přesně to dítě, které si hraje v růžku na pískovišti a sám staví bábovičky místo toho, aby se šel seznamovat. Což mu vydrželo i do dospělosti… Tedy, ta nenadšenost ze společnosti, ne to stavění báboviček! Ve zkratce, rozhodně to není člověk, který by nadšeně běžel za prvním člověkem, kterého uvidí a šel se představovat. Když se k němu náhodou někdo nachomýtne, už jen ze zdvořilosti ho neodmítne, ale… Snad ten druhý bude dost upovídaný, jinak jejich konverzace směřuje k jistému pohoření. 

​

Celkově má docela problém si k sobě pouštět lidi. Koneckonců byl vychovávaný v tom, že se má hlavně soustředit na sebe, než na ostatní lidi kolem, protože ty ho nikdy neposunou tak dopředu, jako to zvládne on sám. A potom v armádě… Vlastně bylo docela nebezpečné si dělat kamarády. Člověk nikdy netušil, kdy je ten den, kdy se jeho přítel nevrátí z válečného pole. A tak se s ostatními vojáky bavil spíše sporadicky. 

​

I přes fakt, že ve společnosti tráví čas pramálo, rozhodně mu nevadí, když se k němu otáčí pozornost. Není to tím, že by měl ego až ke stropu a pozornost si užíval díky nějakému pocitu nadřazenosti, spíš… má prostě zdravé ego. Hlavně tím, jak šplhal nahoru po hodnostech, se od něj očekávalo, že bude dobrý řečník. Přeci jen měl pod sebou několik vojáků, které měl na starosti a musel je ve špatných chvílích umět namotivovat, aby se mu celá jednotka nerozpadla jako domeček z karet. 

​

Když by se na něj podíval někdo, kdo by neviděl po povrch, byl by pro něj Hyun-woo jen jeden z těch dalších sucharů, kteří nechápou srandu a celý život mají nalajnovaný bod po bodu do konce svých dní, což… asi není zase tak daleko od pravdy. Přesně takhle fungoval jeho otec a na něm to zanechalo následky. Hlavně takové, že i přes fakt, že je mu teprve dvacet, působí na ostatní jako muž, který má za sebou dávno polovinu života. 

Co však není tak úplně dokonalé, ať se Hyun-woo tak může jevit, je fakt, že má docela problém s respektem. Neberte to špatně, on je vychovaný tak, aby ke všem choval s maximálním respektem, spíš… Ho tak trochu vytáčí vojáci, kteří se k němu chovají jako k malému dítěti. Je mnohem mladší, než většina a když mu někdy někdo prokáže určitou formu nerespektu, jen těžko ho hledá k danému člověku zpátky. Možná k tomu nepomáhá i fakt, že jeho odměřenost na ostatní působí jako první tak, že k druhému člověku nechová nic dobrého… Anebo je to možná pouze a jen jeho povaha, kdo ví! 

​

Samotná výchova jeho otce na něm zanechala dost velké následky. Ne… tím tak moc špatným způsobem, ale záleží na pohledu, ze kterého člověk na celou situaci nahlíží. Přesněji, velký zlý generál svého syna rozhodně nenechal motat se kolem ženských věcí, nedej drakům třeba kolem teplých chlapů! Byl vychovávaný ve stereotypech. Muži nebrečí, neprobírají své vlastní pocity a mají být silní, aby se dobře postarali o svoji rodinu. Není idiot, to hned na začátek, spíš… Je jen trochu uncomfy, když se téma stočí přesně těmihle směry. (He is in the closet, nebuďte na něj zlý!)

minulost