MINULOST

​

Narodila se velmi šikovně do bohaté rodiny s podnikem v automobilovém průmyslu – její matka zmiňovaná v rodině byla dcerou pilota F1 a kvůli dusnu v rodině (chybějící sourozenci, politika jednoho dítěte, ehmehm) se nakonec dala dohromady a do rodinného podniku se taky vložila.
Yanmei díky tomu měla odmalička možnost se věnovat závodění, o které velmi brzy projevila zájem díky dědovi, po němž nejspíš i podědila určitý talent. Měla sice občas tendence se vztekat a občas se neudržet na uzdě (a kvůli tomu bourat), ale časem se naučila se svým hněvem pracovat a využívat ho jako další motivaci a palivo – minimálně tedy během závodů. Mimo ně už to byla jiná písnička…

Začala být docela populární mladou hvězdičkou motosportu, i když si jí někteří dobírali, jestli nechce jezdit radši NASCAR a podobně. Samozřejmě na nich během rozhovorů nenechala nit suchou a hezky si tyto novináře podala, načež jim ukázala, že jezdit ukázkově a čistě umí a své místo ve formuli si zaslouží. Propracovala se skrz F3 a F2 a po tom, co v sedmnácti F2 vyhrála, k překvapení všech dostala nabídku od stáje Ferrari, přestože do té doby jezdila za Toro Rosso, dceřinou stáj Red Bullu, kde byla připravována, že jednou pojede právě za ni. Byla to však nabídka, která se neodmítá, a Yanmei se s radostí a vidinou úspěchu upsala – pro ženu a ke všemu čínské národnosti to byla naprosto jedinečná příležitost. Ne všem se tato volba zamlouvala právě z těchto důvodů. Hlasy, že žena nemá v F1 co dělat, že je šikmoočka, a podobně, byly slyšet častěji a hlasitěji než dřív. Jenže to by nebyla Yaziho dcera, kdyby si tu cestičku jednoduše neprobombardovala.

Velké ceny během svého prvního roku pochopitelně nevyhrávala, ačkoliv body týmu pravidelně přinášela, konkurence byla samozřejmě obrovská a byť to nedávala znát, určitou nervozitu cítila také – vždyť najednou závodila po boku svých vzorů, které studovala, aby byla sama co nejlepší. Upřímnost jí nicméně zůstala, a i když nepřinášela kdovíjaké drama, které by F1 dávno neznala, média vše zvládla dokonale nafouknout či překroutit. Měla být náročnou, nepříjemnou a nesnesitelnou ženskou, která využila kdovíčeho, aby místo u Ferrari získala i přes to, že evidentně schopná byla.

To ostatně dokázala během své druhé sezóny, kdy okusila i tu dokonalou sladkost vítězství Velké ceny hned po nepovedeném víkendu, kdy po dlouhé době bourala, a to jen kvůli chybě jiného jezdce. Na další vítězství si ovšem musela počkat ještě rok.

Během třetí sezóny se jí dařilo víc než předtím – dokonce dost na to, aby se začínalo v druhé polovině sezóny mluvit o tom, že by mohla v pořadí dotáhnout a předběhnout prvního pilota. Bylo to něco, co nikdo nečekal, včetně Yanmei, která ale stála nohama pevně na zemi a s konečným vítězstvím spíš nepočítala – uvědomovala si, že se má stále spoustu co učit.

A pak přišel ten osudový den. Skóre se skutečně začalo dorovnávat a stačila by jí jedna Velká cena, aby předběhla o pár bodů prvního, pokud by ten skončil hůř než ona. Jednomu z pilotů, kteří neměli co ztratit, někdo dobře zaplatil – měl jen zajistit, aby závod nedojela, jenže se to celé velmi šeredně zvrtlo. Při předjíždění jezdců, kteří byli o kolo pozadu, jí jeden z nich naoko uhnul a ve správném momentu předstíral, že nezvládl řízení a najel do ní. Yanmei sama nebourala tak ošklivě, zatímco on ano. Karma? Ne tak docela. Yanmei se vysoukala ze svého monopostu, a když uviděla, že druhý pilot zůstává sedět a jeho auto začíná hořet, rozhodla se okamžitě. Vytáhla ho ven, jenže jakmile ležel na zemi, motor bouchl. Nemělo se to stát, byla tak malá pravděpodobnost, že se to stane, jenže… stalo se to. Yanmei druhému jezdci posloužila v podstatě jako živý štít a zemřela už ve vrtulníku, který ji měl odnést do nemocnice.