Čím jiným začít, než tím, že je to hrozná střela. Pořád všude lítá, skáče, válí se. Prostě pořád něco dělá! Všude! Má snad nekonečnou energii, kterou kdyby mohl, tak by všem dal. Nebo vnutil, ono je to vlastně jen o úhlu pohledu. Tak či tak, prostě nedokáže sedět jen tak dlouho na jednom místě. Prostě musí stále něco dělat. Ať už to je třeba jen blbé žmoulání jednoho z copánků na jeho hlavě. Co mimochodem dělá jen tak z nudy, nebo když je nervózní. Nebo třeba podupává nohou, hraje si s prsty a tak dále. Nedokáže být v klidu. Snad i ze spaní sebou hází ze strany na stranu! Díky bohu aspoň ze spaní nemluví, takže by nemusel rušit svého spolubydlícího. Plus se k jeho hyperaktivitě pojí i jeho ukecanost. Hrozně mluví. Snad i tehdy, kdy by bylo radši lepší držet pusu… Ale nikdo mu to nemůžeme mít za zlé! On je prostě zvědavý a přátelský! A prostě ukecaný, takže skvělá společnost pro další osoby, stejně výmluvné jako Finn. Ale noční můra pro ty, kteří radši mají svůj klid. Díky bohu pusu zavře, aspoň když spí, jinak by mu asi upadla. A že on má vážně ke všemu co říct, i k tomu, k čemu nemá co. Takže témata, o kterých neví ani ň mu nevadí, on si něco najde, o čem se bude moct rozkecat. I kdyby to bylo třeba úplně něco mimo, zároveň však nějakým způsobem spojené s oním tématem. Takže i když se může zdát, že většinou sám neví, o čem mluví. Tak ví! Sem tam. Ale nakonec se, i když to může trvat několik dalších témat, vždycky dostane k tomu, k čemuž potřebuje. Takže to zase tak špatné není. K čemuž se pojí i broukání, a když je sám, dokonce i tiché prozpěvování. Zpívá dobře, jakože když se řekne dobře, myslí se tím fakt skvěle. Jen se tím nechlubí, nikomu. Takže od něj sotva můžete chtít, aby vám něco zazpíval. Protože jedinému, komu zpívával, byla jeho matka. Čím byl starší, tím se více styděl, i když by to mělo být vlastně naopak. Proto přestal i s tím. Zrovna zpěv nebyl to, o co nejvíce na světě stál, ale když už mu to jde. A možná by přeci zazpíval někdy někomu… Někomu vážně důležitému, ale jinak ne. To máte smůlu, a jestli někdy uslyšíte tiché prozpěvování a dáte o sobě vědět, už neuslyšíte ani sloku. Vlastně sám Finn nemá přesný důvod, proč před ostatními tak nerad zpívá, ale prostě je mu to nepříjemné. A taky hrozně trapné. O bohové, jak on se cítí trapně, když ho někdo slyší zpívat. A že Finn není ta osoba, která by nebyla lidem ráda na očích. Naopak, Finnovi společnost nevadí. Jakákoliv společnost mu je příjemná, pokud se tedy jedná o někoho, kdo ho nechce zabít. Jestli… to je společnost, která by mohla Finnovi nějak ublížit, zrovna družný není, přirozeně. Samozřejmě si ale začne dávat bacha, až tehdy, kdy se mu něco stane. Respektive, jestli mu někdo něco udělá. Jinak ne, jinak se můžete tvářit klidně nejvražedněji na světě a on si s vámi bude podívat stejně s úsměvem, jako byste byli jeho starý spolužák. Což mě dostává k tomu, že je hrozně přátelský! Hrozně moc a nedělá mu problém se přátelit doslova s čímkoliv. Osoby, zvířata a tak podobně. Přátel měl vždycky hodně a vždycky si na každého zkoušel udělat čas. Nebo mu pomoct, kdykoliv mohl. Sám dokonce kvůli tomu sem a tam zanedbával sebe. Ale to mu taky nemůžeme mít za zlé, protože on prostě jen chtěl, aby se jeho přátelé měli dobře! To, že už tak nějak zapomínal na sebe je vedlejší, ne? Proto tedy taky není nezvyklé, že hned, jak se s někým seznámí, už zjišťuje věci o něm a hodnotí, jestli by to byl dobrý kamarád. Většinou tedy projde jako dobrý kamarád každý, ale to je vedlejší. Samozřejmě, jak už to ve světě chodí, někteří lidé nemyslí své chování a činy vážně, proto se už Finnovi párkrát stalo, že narazil na někoho, kdo ho jen využíval. Ale… vždyť ze začátku vypadal jako dobrý kámoš! Vypadal… to co se z něho vyklubalo, se Finnovi už moc nelíbilo. A stejně ho tahle naivita neopustila ani do dnes a proto je tak hrozně lehké toho využít. Stačí jen přátelský úsměv, milé zacházení a máte tady osobu, která vám pomůže s čimkoliv. Která za vás cokoliv udělá a stačí vám k tomu jen blbé prosím. Když to ale s Finnem nemyslíte dobře a přeci jen na povrch vypluje to, že jste ho jen využívali, nebude naštvaný. Ne, to ne, aspoň na vás tedy ne. Bude ho to mrzet, však… on se tak snažil! Tak proč jste ho jen využili? Ale stejně je to nenapravitelné tele, a když za ním přijdete znovu, stačí vám jen omluva a Finn zase bude tančit, jak vy pískáte. Pako. A stejně, jak rychle se s někým dokáže skamarádit, stejně rychle se i zamiluje. Protože naivní je zrovna i v tomhle ohledu a samozřejmě každá jeho láska byla ta „pravá“. Ale nebyla, jak jinak. Neříkám, že by Finn střídal partnery jak ponožky, to vůbec. Jen hezká tvářička dělá své a především tedy Finnovy partnerky (tedy jen ty dvě) hrozně ocenily, že si s Finnem vlastně mohly dělat, co chtěly. Tahat ho po obchodech, vybírat mu oblečení, patlat na něho makeup, nebo mu ve vlasech dělat různé účesy. A zrovna jedna byla tak lstivá, že dokázala Finna přemluvit na to, aby si vlasy obarvil! Sice jen barevným tužidlem, ale stejně trvalo dlouho, než měl Finn své blonďaté vlasy zpátky. Když už jsme vlastně u partnerek, asi by za zmínku stali i partneři. Tedy partner, protože ten jeden… hrozně bolel a podle jeho slov to měl být jen úlet. Což Finna tak hrozně bolelo, že se na nějaký čas zavřel do sebe… dokonce tak hrozné do bylo! Ale jako každý, i on se z toho oklepal, sic potom si na partnery dával nějaký čas větší pozor. Než zase do hlavě spadl do dalšího vztahu. Ono to vlastně zní, že Finn měl vztahů tolik, ale… ty pravé vlastně byly jen tři. Ten zbytek byly úlety a nepovedené, hrozně komplikované a hlavně zbytečné něcojakovztahy. Byly ale zase docela zajímavé, co se poznávání týče. Ať už poznávání lidí celkově, či to… více intimní poznávání. Což mě tedy dostává k tomu, že Finn hrozně rád provokuje. Tedy když má jistotu, že může a že tomu druhému to nebude vadit a taky, že ho to hrozně baví. I když se může zdát jako nevinné stvoření, zase… to nepřeženme, protože to není tak zcela pravda. Z velké části samozřejmě je! Jen je tady ta část druhá, která tak velká není, ale je tam. Abych ale nemluvila jen o tom dobrém, nebo mně to aspoň znělo jako ta dobrá část povahy, přeci Finn není Mary Sue a taky má pár špatných vlastností. První taková vlastnost, když už jen psala o jeho partnerech, je jeho žárlivost. Kterou se snaží odnaučit! Hrozně jí nemá rád a snaží se tak nežárlit. Už jen proto, aby nedělal problémy. Je to těžké a mnohdy se mu to nedaří dokonale, ale rozhodně je to lepší jak v minulosti. Další věc týkající se vztahů, partnerů a tak podobně, i když někdo by to nemusel brát jako zlou vlastnost, bohužel Finn se málokdy setkal s pozitivním pohledem, je Finnova hrozná přítulnost. Ale jako když říkám fakt hrozná, tak myslím fakt hrozná. Polibky, hlazení, škrábání, objímaní, je na denním pořádku. Prostě nedokáže jen tak sedět vedle někoho, koho má rád a nehladit ho třeba po stehně! To je prostě hrozně nadlidský úkol. Ano, taky se to toho snaží zbavit, taky mu to ale moc nejde. Ale už utečeme od partnerů, partnerek, úletů a vztahů. Další špatná vlastnost je jeho citlivost. A že mu nedělá problém si pobrečet, vlastně ani na veřejnosti. A stačí k tomu vlastně málo. Špatné chování vůči němu nebo vůči jakémukoliv zvířátku. Když na něj někdo křičí, prosím pěkně stačí zvýšit jen hlas, aby se Finn už choval hrozně okřiknutý a neměl daleko od slz. Taky stačí něco smutného, třeba blbý smutný příběh, aby začal popotahovat. Přičemž úmrtí nebere dobře vůbec, asi jako každý. Ale Finn je špatný i z toho, že umřela moucha! Nebo kaktus! Za to snad ale může to, že jeho rodiče nebyli nikdy přísný. Žádné zvyšování hlasu, žádné tresty za to, když zlobil, tedy… nezlobil. Finn byl vlastně hodné dítě. Hrozně hyperaktivní, což mu zůstalo do dnes, ale hodné! Proto chůdě není zvyklé, že by na něho někdo

křičel. Spoustě lidem by se snad mohl zdát jako egoistická osoba. Nebo třeba maličko narcista, ale to není pravda! Finn prostě jen rád dbá na to, aby vypadal hezky. To se potom lidi nemůžou divit, že se koukne, když někde vidí svůj odraz. Co kdyby měl na tričku nějaký flek, nebo měl špinavou tvář a nikdo mu to neřekl? Prostě se o sebe stará, nebo se tedy snaží, a že mu to jde docela dobře. Přeci jen vlasy taky nevypadají dobře samy od sebe, stejně jako jeho obličej. Všechno to stálo nějakou práci, aby vypadal tak dobře, jak vypadá teď. Stejně jako jeho oblečení nebude vypadat dobře, pokud se správně nesladí. To, že to někdy trvá déle, než by mělo, už není Finnův problém! A taky za to vlastně nemůže. Prostě pokud po něm lidé chtějí, aby vypadal dobře, aby chodil vždy upravený, prostě to stojí nějaký čas. Takže se s tím lidi budou muset smířit, protože Finn se vážně nehodlá přestat starat o svůj vzhled. A úplně nakonec z Finnovy povahy je tady jeho nešikovnost. Protože on dokáže snad rozbít i to, co už je rozbité… dvakrát. Kolikrát se už třeba řízl, když se mu do ruky dostal nůž. Kolikrát už rozbil skleničku, talíř nebo misku. A kolikrát se o střepy z rozbitého nádobí pořezal. Vlastně jedna taková nešikovnost mu vysloužila tu jizvu na nose, kdy uklízel skleničky do poličky a omylem, neptejte se mě jak, na sebe pomalu všechny skleničky vysypal. Samozřejmě střepy byly všude na zemi, stejně tak na jeho obličeji, ale nejvýraznější je stále ta na nose, i když byste jich určitě našli více. Taky se už kolikrát natáhl, protože se zamotal do svých vlastních nohou. Nebo do někoho omylem vrazil, když zrovna nedával pozor na cestu. A to nikdy nerozbil zrcadlo, ani neprošel pod žebříkem, aby měl takovou smůlu! Jen… jí prostě má. Je to pako, ale stejně dělá kraviny, jako by nestačilo, že si dokáže ublížit i když jde po chodníku… po rovném chodníku. Samozřejmě zlomeniny v jeho životě nebyly výjimkami. Zlomené prsty, zápěstí, kotníky a dokonce jedenkrát zlomená celá stehenní kost, všechno tohle a ještě mnohem více měl Finn zlomené. Je to prostě pako, hrozně přátelské pako!