Přestože je jeho krev italská, Damiano není zrovna to, co byste si představili pod Italem. Může za to však převážně zjevně velmi silný albínský gen, který se v jejich rodině dědil obvykle přes ženské generace, nicméně v té jeho skočil na něj.) Tenhle chlapec má tvář s velmi androgynními rysy, díky nimž si ho lidé často pletou s dívkou. Ne že by jim snad byl nápomocný skrze to, do čeho se obléká, ale o tom až za chvíli. I přes mamčiny geny na něm otisk asijských genů taky udělal svoje, takže jen málokdo mu věří, že je skutečně rodilý Ital. Velmi světlá očka působí na správném světle rudým odstínem a jelikož jsou, jak už tomu u nositelů albinismu bývá, světloplachá, tak je docela výzva se mu dívat delší dobu do očí, jelikož těkají. Mohl by tak působit trochu neklidně, přestože opak je pravdou a leckdy byste klidnějšího člověka nesehnali.

Řasy, obočí i vlasy má tak přirozeně také bílé jako padlý sníh, a vlasy se naučil za poslední roky nosit sestříhané do asymetrického mikáda, které mu spadá v nejdelších chvílích na ramena. Je bledý a na sluníčku se spíš spálí než nabere jakýkoli zdravější odstín. Na nose mu permanentně sedí relativně velké brýle s tenoučkými, kulatými obroučkami. Na rtech mu většinu času posedává nepatrný, nepřítomný úsměv, ale pokud byste se ho zeptali, co ho donutilo k úsměvu, překvapeně by na vás zamrkal a ten úsměv by byl vystřídán značně plašším a nervóznějším.

​

Obléká se především do formálnějšího, a obvykle setrvává u čistě bílého oblečení. Jako menší si byl tímhle nejistý, ovšem obě mamky ho vychovaly do pozice, v níž dokázal brát svou malou odlišnost jako velké plus, a tak v bílé zvládl najít určitý komfort. Tak trochu působí jako duch, už tím oblečení v kombinaci s tichou chůzí a nepřítomným výrazem. Když se však pro něco nadchne, jeho nepřítomnost je kde tam, aby ji vystřídal zájem srovnatelný s nadšeným dítkem o Vánocích.​